Tak je za námi další rok… Jaký byl? Pro každého z nás jiný. Pro mě úžasný, nikoho ze svých blízkých jsem neztratila, ba dokonce se naše rodina rozrostla o úžasnou malou Amálku. Máme kde bydlet, máme co jíst, máme teplo, můžeme pracovat a máme se rádi. Ve svém okolí vídám spoustu lidí, kteří jsou nespokojeni. S politikou, s finanční situací, s nevděkem svých dětí, se vztahy v práci, s nedostatkem čehokoliv….. možností je bezpočet. Ne, nechci moralizovat ani rozebírat politickou situaci nebo úroveň českého zdravotnictví. Taky mě dokáže naštvat špatně odvedená práce, a to v jakémkoliv oboru. Ale potěší mě, když vidím, jak skvěle svoji práci odvádí tety Radka a Markétka ve školce, kam chodí můj vnuk. Jsem smutná, když se komukoliv stane tragédie, ať už se jedná o smrt táty malých dětí, nebo tornádo vezme lidem střechy nad hlavou. Ale zahřeje mě u srdce, když vidím, kolik lidí se snaží pomoct a hledám způsob, jak být jedním z nich.
Včerejší odpoledne jsem prožila s „holkama“ ( jo, je jim taky okolo šedesáti a známe se skoro pětačtyřicet let). A s vnukem Kubíkem, který nejen že výrazně zlepšil náš věkový průměr, ale také nás skvěle bavil svými hláškami. Vydali jsme se v tom netypicky silvestrovském počasí na retro procházku po Stříbře, po stopách míst, která si pamatujeme ze studentských let. Nostalgie a dojetí z těch chvil mě neopouští ani teď – je to štěstí, mít přátele tak dlouhými léty prověřené. Je štěstí mít krásná vnoučata a skvělé děti, ochotné kdykoliv pomoci. Je štěstí mít krásný domov a milujícího manžela. Je štěstí mít práci, která mě baví. Je štěstí mít dobré lidi kolem sebe. Žádné tohle štěstí nemá charakter výhry v loterii. Je za ním tolerance, láska, pochopení, odříkání, práce, výchova, učení, pomoc a ochota i z mojí strany. Štěstí jsem se naučila si pěstovat. Takže když vám všem přeji do nového roku štěstí, přeji vám, ať ho v sobě taky najdete. Dá to práci, ale stojí to za to. A přeji vám samozřejmě zdraví, bez toho je všechno mnohem složitější…..