Dnes se cítím už potřetí trochu zaskočená. Poprvé brzy ráno, kdy mi pohled z okna na jinovatkou ozdobené střechy a zamrzlá okna aut připomněl, že mám před vchodem tlustici a na zahradě rajčata. Po dopoledních dvou prohlídkách domku v Pytlově a rychlém obědě jsem si zatopila v krbu a chtěla si trochu svátečně užít dnešní volný den. „Svatováclavskej vejšlap“ po okolí Stříbra už nestihnu, co nějaký film, pořad…. cokoliv, co by důležitost 28. září připomnělo i nám, co jsme už trochu pozapomněli historické souvislosti? Nebo pár vlídných, uklidňujících vět ze strany nejvyšších představitelů státu pronesených ke svému národu v době koronavirové krize a klesající ekonomiky? Nic. Na internetu na mě vyskakují titulky: „Na policejní stanici se objevila rakev plná hnoje“, „Rozvádí se téměř každý druhý pár“ a „Kvůli přívalu nemocných hrozí omezení zdravotní péče“. Nic moc slavnostního, co by podpořilo moji naplánovanou sváteční náladu. Snažím se zaplašit druhé rozladění. Dobrá, tak si o tom Dni české státnosti aspoň něco přečtu. Internet mě dost rychle dovedl až k přepisu stenografického záznamu schůze Poslanecké sněmovny ze dne 19.května 2000, kdy se projednávaly návrhy státních svátků a pamětních dnů:
„Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Kolegyně a kolegové, promiňte, že nebudu tak patetický jako můj předřečník. Myslím si ale, že by bylo daleko užitečnější, kdybychom se podívali, kolik členských států NATO má jako pamětní den svůj vstup do NATO. Chtěl bych však mluvit ke zcela jiné záležitosti. Plně souhlasím se základním záměrem předkladatele, to je, aby 17. listopad byl slaven jako státní svátek. To, k čemu se chci vyjádřit, je pouze návrh na 28. září, tedy na svatého Václava. Chtěl bych blahopřát těm, kdo tento návrh předložili, protože – aniž by si toho byli vědomi – bude státní svátek na den mých narozenin, ale pochybuji (smích v sále, potlesk), že by toto byla vzhledem k charakteru předkladatelů jejich dominantní motivace. Proto se vás pokusím přesvědčit, že tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Jak víte, vždy jsem se vyjadřoval razantně, aby si to lidé zapamatovali, a nevidím důvod, proč bych svoji razanci opouštěl.
Svatý Václav do našich dějin vstoupil velmi rozporně. Měl některé skvělé myšlenky, např. roční export 300 volů do Němec by mohl být prováděn i v současné situaci, čímž by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace. (Smích v sále.) Ale vedle těchto myšlenek, pro které si svatého Václava vážím, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem.
Myslím si, že není náhodou, kolegyně a kolegové, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí druhé republiky, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí protektorátu, jestliže v této zemi byla udělována svatováclavská orlice Emanuelem Moravcem. A pokud to náhodou nevíte, tak poslední velkofilm, který se koncem druhé světové války z příkazu německých okupantů natáčel na Barrandově – naštěstí nebyl dokončen – byl velkofilm, který se jmenoval Svatý Václav. A to ještě – podobně jako Norové měli svého Knuta Hansena – musím dodat, že bohužel, protože nebyli jenom signatáři Anticharty, hlavní roli v tomto velkofilmu přijal Karel Höger. Jestliže tedy shrnu tento historický význam, táži se, kdo v této sněmovně má zájem slavit symbol servility a kolaborace. Myslím si, že hlasování to prokáže. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)“
Tak a mám to. Chtěla jsem slavit symbol servility a kolaborace! Že to tedy tenkrát odhlasovali!? No nic, zastavím se pro vnoučka a zajedeme se podívat na moji maminku. A slavit budu radši třeba 15.dubna. To má narozeniny Jiří Kolbaba, v pátek jsem byla na jeho cestovatelském vyprávění a byla jsem nadšená. Byla to v tom nejlepším slova smyslu lekce tolerance, pokory a lásky k lidem. Kdyby nebyl furt pryč, chtěla bych, aby byl prezident on 😊!
Zpět na výpis aktualit
